Východní kultura v poledních letech proniká do té západní čím dál víc. Mnoho lidí cvičí jógu a mnoho se jich zabývá různými odnožemi meditace. Buddhismus, náboženství, které vzniklo na vrcholcích Himalájí, inspiruje západního člověka k obrácení dovnitř sebe, úniku před honem za materiálními hodnotami a jistému odstoupení od vlastního ega. Jednou z odnoží Buddhismu je takzvaný Zen, 
Obrázky rozlehlých klášterů na skalách se zapadajícím sluncem a mnichy v oranžových šatech asi známe. Jak to vypadá zblízka?
 
Nastoupení na cestu Zenu
 
Mniši v zenových klášterech jsou vychováváni ke svému niternému poslání odmalička. Učí se meditovat, dodržovat řád kláštera a ctít svého mistra. Evropanovi ovšem duchovní cesta také není uzavřená.
Když chcete vstoupit do takového kláštera, nejdřív vás čeká jakési „výběrové řízení“, jestli jste pro cestuZenu vhodný kandidát. Když projdete, začíná výcvik.
V první fázi se stále pracuje. Mistr na žáka dohlíží a je na něj často velmi tvrdý. Když to žák snese a neodejde, postupuje do další fáze, kde se praktikuje meditace vsedě, Za-zen a pohybová cvičení.
V některých školách také dostane adept na cestu ducha hádanku zvanou koán. Takový koán nemá žádné racionální řešení. Žák se pokouší na něj aplikovat běžný způsob myšlení. Stále však selhává a v průběhu svého trápení dosahuje osvícení, tedy satori. Tento stav se nedá dost dobře popsat slovy, ale v podstatě by mělo jít o pochopení pravého řádu věcí.
Pokud se vám nechce zrovna sbalit kufry a odcestovat do Tibetu či Japonska, ale duchovní cesta vás přesto láká, v Čechách se vyskytuje několik odnoží Buddhistických škol, kde žáka uvedou do meditační praxe, schází se ke společným zpěvům a cvičením.

Odjíždí se také do meditačních ústraní v přírodě, kde je klid a prostředí pro meditaci příznivé.
Východní kultura určitě nemůže nahradit tu západní, ve které konec konců po staletí žijeme. Ovšem   naučit se z tohoto odlišného způsobu myšlení dá ledacos. A v životě se odlišné uvažování a větší nadhled hodí asi každému z nás.