Každý z lidí má svá tajemství, o kterých by ostatní neměli vědět. Nechce se o nich moc šířit a někdy je i přímo úzkostlivě tutlá, a to bez ohledu na to, zda by jejich vyzrazení znamenalo jenom nemilé pocity nebo mohlo mít i daleko závažnější, ne-li přímo katastrofální následky. A zatímco některé podobné utajované skutečnosti nosíme jenom ve své hlavě, jiné se prostě někdy svěří papíru nebo zaznamenají nějakým jiným způsobem.

Když takové utajované záležitosti máme jenom ve své mysli, je jenom na nás, zda je někomu prozradíme a tím si eventuálně uškodíme, nebo zda tu zůstanou před ostatními skryty navždy a vezmeme si je takzvaně do hrobu. Ale když už jsou někde zaznamenané, hrozí únik i tehdy, když učiníme kdeco, abychom mu zabránili. A tak se podobné záznamy musí držet pod pokličkou, dokud je to potřebné, a pak, když už jsou neupotřebitelné, se musí zlikvidovat. A to neobnovitelně.
Papírové poznámky lze třeba roztrhat. Ale co když si někdo dá tu práci, ony kousky papíru posbírá a poskládá? To přece může znamenat únik toho utajeného na veřejnost a tím i problém. Fotografie se dá roztrhat též, ale co když i tu někdo poskládá nebo někde nalezne nezničený negativ či paměťovou kartu fotoaparátu? Výsledek je stejný. A hodit něco jenom tak do popelnice je ještě větší nerozum, protože i když se slušní lidé obvykle v popelnicích nepřehrabují, co my víme, kdo to tam najde a použije proti nám!

A tak je třeba veškeré více nepotřebné materiály důvěrné povahy skartovat dostatečně kvalitně. A od toho je tu ekoskart.eu, firma, která dokáže leccos zničit tak, že už to prostě ani ten nejkreativnější člověk nikdy nedá dohromady.
Není u nás snad jediné místo, kde by se aspoň někdy nepotřebovala provést skartace dokumentů – Prahasi v tomto ohledu nezadá s nějakým odlehlým městečkem, v centrálních oblastech naší země je podobná potřeba stejně jako někde v pohraničí. Ale jedno je jisté. Že všem poslouží právě tato firma. Která tím, že zničí to, co není určené nepovolaným, zajistí, že už tajemství zůstane navždy tajemstvím.