Když jsem se měla stěhovat z velkoměsta na vesnici, měla jsem trochu obavy. Nikdy jsem sice nebyla ryze městský tip a k přírodě jsem měla vždy hodně blízko, ale přeci jen žít v takto odlišných tipech sídla jsem vnímala jako takovou životní výzvu. Ta dopadla překvapivě dobře a jsem vděčná, že mi osud nabídl právě tuto cestu. Je pravděpodobné, že postupem času, životními zkušenostmi a v neposlední řadě globálním vývojem, bych ke svému současnému životnímu stylu dospěla i životem ve městě. Ovšem život na vesnici mi umožnil „prozřít“ o dost dřív. Nyní už vím, že chtít méně je to nejvíc, co můžeme pro sebe, své děti i pro planetu udělat.

Ve městě to tepe rychleji, ale znamená to vždy výhodu?

Život ve městě nabízí řadu výhod – sociální i kulturní vybavenost, dopravní obslužnost, obchody dostupné na každém rohu, leckdy otevřené až dlouho do noci nebo dokonce non-stop. Vzdělávací, zdravotnická i výzkumná centra, řada pracovních možností, zázemí pro řadu průmyslových odvětví. Ano, všechny tyto body představují výhodu a činí tak z měst lákavé místo k životu, především pro mladé lidi. Ovšem tak, jako ke všemu, je i k městským výhodám potřeba přistupovat s mírou. Jinak se totiž všechny tyto body mohou jednoduše změnit v nezkrotná centra masivního konzumního života, což pro udržitelný rozvoj nepředstavuje nic dobrého. Když nyní procházím velkým obchodním centrem a vidím kolem sebe řadu předražených značkových prodejen s haldami nového oblečení, obchody s leckdy zbytečnými kýčemi, stánky s občerstvením nabízejícím především jednorázové obaly, padne na mě smutek a tíha. Tíha, kterou na svým bedrech nese naše planeta. A ta tíha je tím větší, čím více lidí horlivě probíhá mezi všemi těmi lákadly konzumního světa za pomyslným pozlátkem a čím větší nákupní tašky před sebou valí. A proč? Aby si koupily nové, módní kousky oblečení, i když jsou jejich skříně doma zahlcené oblečením? Zatímco v bazarech s oblečením lze pořídit nádherné kousky za rozumný peníz? Zatímco v rozvojových zemí nosí lidé jedno tričko až do rozpadnutí a jsou přesto šťastní? Nebo aby si zajeli poloprázdným autem pár metrů od domova pobavit se do obchodního domu? Nebo snad aby se každé ráno cestou do práce rozmazlily křupavým pečivem zabaleném v sáčku a kávou v plastovém jednorázovém kelímku, ačkoliv si v kanceláři mohou dopřát voňavou kávu do porcelánového hrnečku? A aby všechny nepotřebné obaly následně vyhodily do přetékajícího odpadkového koše, kolem kterého se válí mraky odpadků, protože je ještě městské služby nestačily uklidit z předchozího? Cigaretové nedopalky v ulicích, odpadky a uspěchaní, leckdy bezohlední, lidé chvátající na tramvaj i přes to, že za 3 minuty jede další. Někdy je ten pohled na velkoměsto docela smutný…

Rozhodně netvrdím, že se takto konzumně chovají všichni lidé, kteří žijí ve městě! To ani v nejmenším. I ve městech žije spoustu lidí, kteří k životnímu prostředí a svému okolí přistupují zodpovědně, ekologicky a s rozumem. Jen chci poukázat na to, že život ve městě není vždy jen s výhodami a že i na vesnici se dá žít blaze. A to i přes to, že Vám tady nejede každých 5 minut autobus a nemáte k dispozici non-stop otevřený obchod. Ano, na vesnici člověk nemůže žít tak rozmazleně a zhýčkaně jako ve městě, nemá tam zdaleka tolik možností. Ale ono je to v zásadě dobře.

Život na vesnici jako návrat do dob, kdy byl svět ještě v pořádku

Když žijete na vesnici, musíte se naučit lépe se organizovat. Právě proto, že pokud si v šest hodin v podvečer vzpomenete, že nemáte sýr na posypání špaget k večeři, už si pro něj nikam do večerky neskočíte. Buď musíte zajet zpět do města, což se finančně i ekologicky dost nevyplatí, nebo můžete zkusit štěstí u sousedů, nebo se zkrátka smíříte s tím, že si dáte špagety holt bez sýra. A přece si na nich pochutnáte 🙂 Pokud si v sobotu večer vzpomenete, že byste si dali burger, ale nechce se Vám utrácet peníze a benzín za cestu do města do restaurace, máte zkrátka „smůlu“ a smíříte se třeba s romantickým ohníčkem, nad kterým si upečete s partnerem buřty pod svitem hvězd. Zkrátka chci říct, že na vesnici nelze mít hned vše, na co si člověk vzpomene a po čem zrovna zatouží – pokud člověk nechce nebo nemůže jezdit autem sem a tam. A že jediná možnost, jak se dostat pro burger v sobotu večer, je právě autem, je jisté – tou dobou Vám už totiž nepojede ani autobus, natož vlak….A když už by náhodou jel do města, pak vězte, že zpět se hromadnou dopravou dostanete až následující den odpoledne. Ale ve své podstatě to člověka vede k zamyšlení se nad tím, zda to, co zrovna chce, je opravdu tak důležité, nebo jde pouze o marnivost a zhýčkanost a vlastně mu stačí míň a bude přesto spokojený. Holt si nezajedete do města na burger, ale strávíte romantický večer se svým partnerem nad dobrotou, kterou zrovna najdete v ledničce či spíži a která bude třeba i z Vaší zahrádky. Nebudete se tak honit do vzdáleného města, nebudete marnivě pálit benzín pro trochu labužnického potěšení…Ušetříte za burger i za benzín a navíc spotřebujete svoje zásoby a předejdete tak tomu, abyste pak zbytečně vyhazovali nesnědené jídlo. No nezní to krásně? Skromně, ale krásně?

Když žijete na vesnici, snažíte se při své cestě do města vyřídit vše potřebné – při jedné výpravě, při „jedné“ spotřebě benzínu. Nejezdit jak splašení domů a pak zase do města. Byli jste si zrovna ve městě zaplavat v bazénu nebo jste byli v kině? Rovnou tedy ve městě nakoupíte vše potřebné, třeba i na celý další týden, abyste nemuseli další den jet do města jen kvůli nákupu.

Zkrátka, život na vesnici vyžaduje, aby člověk lépe promýšlel své výpravy do měst i systém tvoření zásob potravin. V zásadě to však člověka přiměje kupovat jen to, co opravdu potřebuje a neutrácet bezmyšlenkovitě jen za momentální touhu – v našem případě třeba zrovna ten burger. Zvlášť. když ve spíži jistě máme nějakou dobrotu. A řeč není jen o potravinách. Na vesnici nenajdete obchody, které Vás lákají na své pozlátko. Při pobytu v obchodním domě koupí člověk leckdy věci, které následně vyhodnotí za de facto zbytečné a nepotřebné. Nechá se prostě momentálně zlákat nablýskanými a načančanými výlohami. To na vesnici nehrozí. Slyšíte už Vaší peněženku, jak si výská radostí? 🙂 A nejen peněženka. I vy jistě chcete žít v pohodlném domově, bez haldy zbytečností a nepotřebných věcí.

Neříkám, že bych dokázala žít pouze na vesnici. Čas od času velmi ráda zavítám do města, nasát městský ruch a rozruch. Ale musím upřímně říct, že se pak ráda vrátím do klidu vesnice, mezi pole, louky, rybníky a pod nebe plné hvězd. Nemyslím si, že by člověk měl žít jako asketa a čas od času si je dobré dopřát trochu rozmazlení a hýčkání. Ale občas…výjimečně…za odměnu 🙂

Život na vesnici člověka naučí větší skromnosti a životu blíže k přírodě a původním hodnotám. Možná pak člověk lépe odhalí marnivost a marnotratnost. Možná si pak člověk uvědomí, že méně je někdy více. Že cesta je cíl a pokud budeme všichni jednat lokálně, ale myslet globálně, budou snad naše děti vyrůstat v krásném, zeleném světě.